PHX: Zion

Jestli někomu připadne divné vyrazit o půlnoci ihned po příletu autem do 400 mil vzdáleného Zionu, musím ho ubezpečit, že v tom nebyl žádný problém. V Evropě tou dobou bylo 8 hodin ráno a díky spánku v letadle a v té době ještě příteli jetlegu, jsme byli odpočatí a plní energie.

Autem jsme jeli čtyři a v řízení se střídali, tedy kromě mě. Jelikož byla noc a nebyl jsem zvyklý na pravidla řízení v USA, bylo lepší nechat to odřídit kluky. Do Zionu jsme dorazili kolem 9 ráno, s tím, že jsme ještě cestou vyzvedli druhou skupinu, která nocovala v Kanabu.

Ráno byla celkem zima, takže jsem se pořádně oblékli a vyrazili do kopců. Cestou jsme potkávali skupinky lidí oblečených jen do trička a šortek a trochu pochybovačně si mysleli, že jsou blázni a my ve svetrech, bundách a dlouhých kalhotách jsme připraveni lépe. No, vlastně ani ne. Po pár desítkách metrů převýšení se ukázalo, že už pořádně přitápí a nahoře na Angels Landing to opravdu bylo na šortky.

Pokračovat ve čtení „PHX: Zion“

PHX: Odlet

Den se se dnem sešel a v pátek jsme v 7 hodin ráno vyráželi taxíkem směr Vídeň, směrem k novým žážitkům. Čekala nás 20-ti hodinová cesta letadlem z Vídně do Phoenixu s krátkou zastávkou v Londýně, kde jsme přestupovali. Let z Vídně probíhal celkem bez problémů, kromě ne moc chutného sandwiche v podstatě nuda. Letěli jsme Airbusem A320 a jelikož jsem seděl v uličce, něměl jsem ani výhled z okna.

Troška zpestření přišla těsně před přistáním na Heathrow, kdy jsme vlétli do nízké oblačnosti a náhle se od jednoho z motorů ozvala rána. Kabina ztichla, ale někteří spolucestující to komentovali jen typickz britským nevzrušeným hlasem *It was a lightning, isn’t it?*. Za pár vteřin kapitán ohlásil, že do nás udeřil blesk a že je vše v pořádku, jen motor byl trochu okouřený.

Na Heatrow jsme zašli na typické britské fish&chips do restaurace na letišti. K tomu dali pintu místního pivka, načež jsme zjistili, že náš navazující let je minimálně o hodinu opožděný. V klidu jsme dojedli a dopili a koukali po servírkách. Shodou okolností nás ta nejhezčí obsluhovala, takže padlo pár narážek na to, že Britky nejsou vlastně vůbec škaredé. Při placení se ale ukázalo, že ta hezká servírka je i přes svůj perfektní britský přízvuk Slovenka, která jen pracuje v Londýně.

Pokračovat ve čtení „PHX: Odlet“

PHX: Předcestovní horečka

Před dvěma lety při pohovoru do mé stávající práce se jedna z otázek týkala cestování. Přesněji jestli mi nevadí být nějakou dobu pryč, na druhé straně světa. Odpověděl jsem, že nevadí a že s cestováním nemám problém. Koncem minulého roku se postupně začalo mluvit o možnosti vycestovat na měsíc do Phoenixu (AZ) (Phoenix, Arizona, USA), v rámci mého profesního rozvoje.

Započal jsem tedy přípravy na cestu, a že to není zrovna lehký proces. Od žádosti o firemní platební kartu, přes kolečko ohledně pracovních víz až po nákup všech těch drobností jako kufr, foťák, nové boty atd. Obecně celý postup žádosti o pracovní víza do USA je velice vtipný, zvláště formulář DS-160. Otázky typu jestli nemám příbuzenskou vazbu na nějakého diktátora nebo jestli neplánují v USA prodávat drogy, jsou více než úsměvné. Cesta na ambasádu a sejmutí otisků prstů už je jen pomyslná třešnička na dortu.

Během příprav došlo také k upřesnění odletu a také délky služební cesty, kde se z měsíce nakonec vyklubalo 6 týdnů, takže budu mít o dva víkendy více času na vstřebání americké kultury. A že toho bude hodně.

Pokračovat ve čtení „PHX: Předcestovní horečka“