Austrálie: Uluru, Kata Tjuta, Kings Canyon a Alice Springs

Před přistáním na letišti Ayers Rock u městečka Yulara jsme z okna marně vyhlíželi nějaké známky civilizace. Všude okolo byla jen a jen poušť. Dokonce i při přistání na vyasfaltované ranveji jsem měl pocit, že přistáváme někde na hliněném letišti. Budova letiště je také skromná a vylidnila se hned po té, co se objevila zavazadla.

Uluru

První pocit z Yulary? Hrozné horko, sucho a miliarda otravných malých mušek, které sedají kamkoliv na holou kůži. Neštípou, nesají krev, jen si sednou. Třeba na ruku, na nos nebo pod oko – a úplně to stačí. Nezabírají na ně repelenty, jedinou obranou jsou dlouhé rukávy a síť přes obličej. Tu jsem si samozřejmě jako všichni ostatní z naší skupiny nepořídil, takže jsem chvílemi trpěl a všemožnými trhavými pohyby se snažil mušky odehnat – marně. Těžko říct čím to bylo, možná se mi poštěstilo osvícení, ale po dvou dnech jsem si na mušky zvykl a když mi vyloženě nelezly až do nosu, dařilo se mi je úspěšně ignorovat.

Pokračovat ve čtení „Austrálie: Uluru, Kata Tjuta, Kings Canyon a Alice Springs“

Austrálie: Opera v Sydney, Harbour Bridge, pláž Bondi a Modré hory

Večerní déšť pokračoval s menšími přestávkami až do následujícího rána a my se schovaní pod deštníky vypravili přes centrum města na prohlídku Opery. Tam jsme dorazili po dvou kratších zastávkách. První u původních vězeňských domků, kam byli přiváženi trestanci z Británie a druhé u sochy kňoura před nemocnicí v Sydney.

Když jsme dorazili k Opeře, déšť začal pomalu ustávat a konečně nám svitla naděje, že se vyčasí. Na focení nebylo moc času, protože nás čekala zhruba hodinová prohlídka Opery, která nás provedla nejen exteriéry, ale také interiéry. Jelikož se Opera čile používá, nebylo možné fotit, jak se nám zlíbí, ale pouze v jednom sále. I tak byla prohlídka impozantní. Nikdy jsem si nevšiml, že ten bílý vnější plášť je složen z tisíců drobných obkladů, které mají navíc celkem 4 odstíny a taky jak velká je koncertní hala s varhany s tisíci píšťalami.

Pokračovat ve čtení „Austrálie: Opera v Sydney, Harbour Bridge, pláž Bondi a Modré hory“

Austrálie: Sydney

Můj první pocit ze Sydney? Jako bych se ocitl v nějakém americkém městě, kde se jezdí vlevo. Prostě taková zvláštní kombinace San Diega s Londýnem a hromadou asiatů k tomu. Neberte to jako nic špatného, jen jsem byl překvapen rozdílem mezi tím, jak je Sydney prezentováno v Evropě a jak opravdu vypadá. Až později jsem se dozvěděl, že pro evropské turisty se prezentuje trošku jinak než pro asijské – a realita je někde uprostřed.

Prohlídku města jsme začali v Hyde parku, jehož jméno hned připomíná, že Austrálie je původní britská kolonie. Dominantou parku je památník ANZA, kteří bojovali po boku Velké Británie v první světové válce. Na druhé straně parku se nachází socha Jamese Cooka, objevitele Austrálie. Prameny sice tvrdí, že Austrálii objevili už Nizozemci, ale Cook byl první, kdo navázal kontakt se zdejšími původními obyvateli – Aboriginci.

Kousek od parku se nachází známá katedrála sv. Marie. Tato gotická katedrála je volně přístupná a opravdu nádherná. Prostranství před katedrálou je také zajímavé. Řekli byste si, že je to normální vydlážděná plocha, ale ve skutečnosti je to střecha několika pod zemí umístěných sportovišť. Pokračovat ve čtení „Austrálie: Sydney“

Jaroměřice nad Rokytnou

Nedávno jsem dostal dopis v následujícím znění

Monsieur a Madame Sysel,
přijměte mé pozvání na návštěvu mého letního sídla v Jaroměřicích nad Rokytnou. Součástí návštěvy bude prohlídka zámku, kostela i zahrady. Mile rádi Vás pohostíme naším tříchodovém menu, zvláště pak pečeným jehněčím. Vaše choť je vřele vítána.

hrabě Questenberg

Naložil jsem tedy svoji choť do kočáru taženého čtyřspřežím a vyrazil směr Jaroměřice nad Rokytnou.

Pokračovat ve čtení „Jaroměřice nad Rokytnou“

Austrálie: cesta na opačnou stranu zeměkoule

Čtyři roky zpět jsme měli na firemním kurzu angličtiny v rámci konverzačního cvičení říct, co budeme dělat dva roky ode dneška. Jen tak z legrace jsem prohodil, že budu sedět v letadle do Austrálie. Nikdy by mě nenapadlo, že se v té době těžko představitelný nápad opravdu stane.

Tomu všemu předcházelo několik drobných kroků. V březnu 2015 jsem nastoupil do nové, lépe placené práce a nějak jsem si v tom roce nestihl vybrat všechnu dovolenou. Začal jsem tedy přemýšlet, kam se vydat, abych ji celou spotřeboval, ideálně v první půlce roku. A jelikož se vždy chtěl podíval na Uluru a taky si vzpomněl na to osudné cvičení, začal jsem si plánovat cestu do Austrálie.

Uluru
Uluru

Můj prvotní nápad byl zaletět si do Sydney, půjčit si auto, projet okolí a udělat si výlet do Alice Springs na Uluru, ale když jsem to celé propočítal, dostal jsem se na sumu přesahující cenu na míru šitých poznávacích zájezdů… Do těchto exotických krajin moc Čechů nejezdí, takže jednotlivé turnusy jsou malé, většinou ve skupinkách 6 – 12 lidí, takže zde opravdu nehrozí, že by člověk chodil v kordonu turistů, takže jsem se rozhodl této nabídky využít. Pokračovat ve čtení „Austrálie: cesta na opačnou stranu zeměkoule“