Austrálie: Sydney

Můj první pocit ze Sydney? Jako bych se ocitl v nějakém americkém městě, kde se jezdí vlevo. Prostě taková zvláštní kombinace San Diega s Londýnem a hromadou asiatů k tomu. Neberte to jako nic špatného, jen jsem byl překvapen rozdílem mezi tím, jak je Sydney prezentováno v Evropě a jak opravdu vypadá. Až později jsem se dozvěděl, že pro evropské turisty se prezentuje trošku jinak než pro asijské – a realita je někde uprostřed.

Prohlídku města jsme začali v Hyde parku, jehož jméno hned připomíná, že Austrálie je původní britská kolonie. Dominantou parku je památník ANZA, kteří bojovali po boku Velké Británie v první světové válce. Na druhé straně parku se nachází socha Jamese Cooka, objevitele Austrálie. Prameny sice tvrdí, že Austrálii objevili už Nizozemci, ale Cook byl první, kdo navázal kontakt se zdejšími původními obyvateli – Aboriginci.

Kousek od parku se nachází známá katedrála sv. Marie. Tato gotická katedrála je volně přístupná a opravdu nádherná. Prostranství před katedrálou je také zajímavé. Řekli byste si, že je to normální vydlážděná plocha, ale ve skutečnosti je to střecha několika pod zemí umístěných sportovišť.

Jednou z dominant Sydney je Sydney Tower Eye – vyhlídková věž nabízející pohledy z ptačí perspektivy na centrum města a mírně schovaný Harbour Bridge a Operu. Vchod do věže je umě skrytý v obchodním centru a součástí prohlídky je také mini muzeum s modely jiných vyhlídkových věží (například Strastosphere v Las Vegas) a také 5D kino, kdy se s vámi při promítání krátkého filmu o Sydney třepe podlaha a stříká na vás voda. Je to zážitek jak z matějské, ale k Sydney to prostě patří.

Cestou z věže jsme se ještě stavili v přístavišti, kde se nachází Australské muzeum lodní dopravy (Australian National Maritime Museum), které mi hrozně připomnělo muzeum v San Diegu a přes roztančený China Town jsme se vrátili na hotel.

Já jsem samozřejmě neměl dost, takže jsem se ještě večer vypravil na vyhlídku Mrs Macquaries Point, odkud jsem měl mít krásný výhled na Sydneyskou Operu. Cestou tam ale už bylo poměrně chladno, foukal silný vítr a blížil se déšť. Asi půl kilometru od vyhlídky mi začalo být jasné, že jsem udělal chybu. Přede mnou se od moře přibližovala šedá stěna přívalového deště. Schovat se mi nepodařilo a i přes rychlou otočku směr hotel jsem na kost promokl a boty sušil až do Alice Springs.

A aby toho nebylo málo, týž večer, těsně po té co jsem usnul, byl v hotelu vyhlášen požární poplach. Naštěstí nehořelo, jen nějaký host svým dlouhým sprchováním spustil požární poplach, ale celý hotel se musel evakuovat a 30 minut postávat před budovou dokud nebylo jasné, co se děje. Až se vše vysvětlilo, mohl jsem se konečně odebrat zpět do postele a začít dospávat jet-lagem způsobený spánkový deficit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *