Před dvěma lety při pohovoru do mé stávající práce se jedna z otázek týkala cestování. Přesněji jestli mi nevadí být nějakou dobu pryč, na druhé straně světa. Odpověděl jsem, že nevadí a že s cestováním nemám problém. Koncem minulého roku se postupně začalo mluvit o možnosti vycestovat na měsíc do Phoenixu (AZ) (Phoenix, Arizona, USA), v rámci mého profesního rozvoje.
Započal jsem tedy přípravy na cestu, a že to není zrovna lehký proces. Od žádosti o firemní platební kartu, přes kolečko ohledně pracovních víz až po nákup všech těch drobností jako kufr, foťák, nové boty atd. Obecně celý postup žádosti o pracovní víza do USA je velice vtipný, zvláště formulář DS-160. Otázky typu jestli nemám příbuzenskou vazbu na nějakého diktátora nebo jestli neplánují v USA prodávat drogy, jsou více než úsměvné. Cesta na ambasádu a sejmutí otisků prstů už je jen pomyslná třešnička na dortu.
Během příprav došlo také k upřesnění odletu a také délky služební cesty, kde se z měsíce nakonec vyklubalo 6 týdnů, takže budu mít o dva víkendy více času na vstřebání americké kultury. A že toho bude hodně.