Blog nejen o cestování
Nedávno jsem dostal dopis v následujícím znění
Monsieur a Madame Sysel,
přijměte mé pozvání na návštěvu mého letního sídla v Jaroměřicích nad Rokytnou. Součástí návštěvy bude prohlídka zámku, kostela i zahrady. Mile rádi Vás pohostíme naším tříchodovém menu, zvláště pak pečeným jehněčím. Vaše choť je vřele vítána.hrabě Questenberg
Naložil jsem tedy svoji choť do kočáru taženého čtyřspřežím a vyrazil směr Jaroměřice nad Rokytnou.
Možná to bude znít divně, ale i když pocházím z vesnice nedaleko od Brna a posledních 5 let tu žiji, nikdy jsem nebyl na zamrzlé přehradě. O to větší jsem měl důvod vyrazit na ni alespoň pěšky. Bohunka souhlasila a nedělní výlet byl na světě.
Už při příchodu nás překvapily davy bruslařů – někdo hrál hokej, jiní jen tak bruslili okolo přehrady. Nechtěli jsme riskovat propadnutí ledu, tak jsme se vydali po kraji přehrady a došli jsme až někam na úroveň nudistické pláže. Tam jsme přešli na druhou stranu a vydali se po souši ještě kousek k hradu. Bohužel nás už tlačil čas odjeydu vlaku, tak jsme se museli cca po kilometru otočit a vydat se po levém břehu přes ořehradní hráz zpět na šalinu.
Jaké to je sbalit se a vyrazit na prodloužený víkend přes celou republiku z Brna až do Perninku v Krušných horách? Překvapivě odpočinkové.
Kombinace autobus Brno – Praha a odvoz z Prahy přímo do Perninku (díky Vojto), zvlášť, když jsme posnídali kafe a koblih u Mlsné holky, byla famózní a utekla neuvěřitelně rychle. Ani jsme nestihli probrat plány na další dovolenou a byli jsme na místě.
Jelikož ani jeden z nás nelyžuje (aspoň pro zatím), vydali jsme se na pěší výlet na Červenou jámu a přes Hřebečnou a Abertamy až nahoru na Plešivec.
Když jsem přemýšlel, jaký dárek dát Bobu k narozeninám, vzpomněl jsem si, že nikdy nebyla na prohlídce vily Tugendhat. Já jsem v ní byl poprvé v roce 2013, krátce po jejím znovuotevření, ale i přesto jsem ji chtěl vidět ještě jednou.
Celkové pojetí vily je jedním slovem impozantní. Napodruhé jsem nebyl tak ohromen jako při své první návštěvě, ale i tak musím přiznat, že bych dokázal představit žít v podobném domě. No, snad v příštím životě :).
Návštěva vily by nebyla kompletní bez procházky zahradou. Pravda, lednové počasí úplně nenabízelo výhledy na brněnské dominanty v podobě Petrova a Špilbelku, ale nic nemůže být dokonalé. Naštěstí je zahrada otevřena celoročně a bez předchozí registrace, takže si určitě někdy na jaře uděláme další výlet.
Jak upéct výlet na jedno zimní dopoledne? Vyrazit do Mariánského údolí! Budeme k tomu potřebovat:
Postup je pak už jednoduchý. Necháme se zavézt na konečnou linky 8, zastávka Mifkova, kde přestoupíme na autobus 55, který končí v Mariánském údolí. Tam se vydáme po modré turistické značce kolem minizoo a dvou vodních nádrží až na zříceninu Horákovského hradu. Zde v krátké pauze zkonzumujeme půlku Lotus sušenek a zapijeme je horkým čajem z naší termosky.
Až nám začnou mrznout nohy, sbalíme dočasné tábořiště a vydáme se pořád po modré směrem k rozcestníku Říčky – koupaliště. Zde budeme chvíli rozjímat, kde že to koupaliště vůbec je a následně se vydáme po žluté do nepříliš prudkého kopce. Jak už to bývá, z kopečku se stane traverz a se slovy „čích to byl safra nápad, takový výšlap, takhle v zimě ve sněhu“ funíme a krok po kroku zdoláváme nejprudší úsek cesty. Na kopci navštívíme lehce vzdálenou vyhlídku Hornek a pohledem do údolí zjistíme, že jsme právě zdolali pořádnou horu.
Dále pokračujeme po zelené až k líšeňskému hřbitovu a podél silnice zpět na zastávku Mifkova. Odtud vyrazíme znovu linkou číslo 8 na zastávku Soukenická, v jejíž blízkosti se nachází burger’s pub Pivní sady. Objednáme burger podle chuti – já doporučuji Chilli burger – a s douškem piva zakončíme tuto zimní procházku. Dobrou chuť.