Den se se dnem sešel a v pátek jsme v 7 hodin ráno vyráželi taxíkem směr Vídeň, směrem k novým žážitkům. Čekala nás 20-ti hodinová cesta letadlem z Vídně do Phoenixu s krátkou zastávkou v Londýně, kde jsme přestupovali. Let z Vídně probíhal celkem bez problémů, kromě ne moc chutného sandwiche v podstatě nuda. Letěli jsme Airbusem A320 a jelikož jsem seděl v uličce, něměl jsem ani výhled z okna.
Troška zpestření přišla těsně před přistáním na Heathrow, kdy jsme vlétli do nízké oblačnosti a náhle se od jednoho z motorů ozvala rána. Kabina ztichla, ale někteří spolucestující to komentovali jen typickz britským nevzrušeným hlasem *It was a lightning, isn’t it?*. Za pár vteřin kapitán ohlásil, že do nás udeřil blesk a že je vše v pořádku, jen motor byl trochu okouřený.
Na Heatrow jsme zašli na typické britské fish&chips do restaurace na letišti. K tomu dali pintu místního pivka, načež jsme zjistili, že náš navazující let je minimálně o hodinu opožděný. V klidu jsme dojedli a dopili a koukali po servírkách. Shodou okolností nás ta nejhezčí obsluhovala, takže padlo pár narážek na to, že Britky nejsou vlastně vůbec škaredé. Při placení se ale ukázalo, že ta hezká servírka je i přes svůj perfektní britský přízvuk Slovenka, která jen pracuje v Londýně.