PHX: Odlet

Den se se dnem sešel a v pátek jsme v 7 hodin ráno vyráželi taxíkem směr Vídeň, směrem k novým žážitkům. Čekala nás 20-ti hodinová cesta letadlem z Vídně do Phoenixu s krátkou zastávkou v Londýně, kde jsme přestupovali. Let z Vídně probíhal celkem bez problémů, kromě ne moc chutného sandwiche v podstatě nuda. Letěli jsme Airbusem A320 a jelikož jsem seděl v uličce, něměl jsem ani výhled z okna.

Troška zpestření přišla těsně před přistáním na Heathrow, kdy jsme vlétli do nízké oblačnosti a náhle se od jednoho z motorů ozvala rána. Kabina ztichla, ale někteří spolucestující to komentovali jen typickz britským nevzrušeným hlasem *It was a lightning, isn’t it?*. Za pár vteřin kapitán ohlásil, že do nás udeřil blesk a že je vše v pořádku, jen motor byl trochu okouřený.

Na Heatrow jsme zašli na typické britské fish&chips do restaurace na letišti. K tomu dali pintu místního pivka, načež jsme zjistili, že náš navazující let je minimálně o hodinu opožděný. V klidu jsme dojedli a dopili a koukali po servírkách. Shodou okolností nás ta nejhezčí obsluhovala, takže padlo pár narážek na to, že Britky nejsou vlastně vůbec škaredé. Při placení se ale ukázalo, že ta hezká servírka je i přes svůj perfektní britský přízvuk Slovenka, která jen pracuje v Londýně.

Po tom všem následovala malá exkurze po letišti. Původně jsme měli odlétat z terminálu 1, ale jelikož byl let zpožděn, odlet byl přesunut na terminál 3. Tedy jen na krátkou chvíly, která však byla dostatečně dlouhá na to, abych si jí všiml a všechny nás donutil sednou na vlak a odcestovat na daný terminál. Tam však nebylo po letadle ani vidu ani slechu. Paní na informacích byla naštěstí na tolik sdílná, že nám řekla, že letadlo odlétá z terminálu 2, který už v tu dobu byl plný lidí dychtivých odcestovat za velkou louži.

Konečně jsme letěli nějakým větším letadlem, které slibovalo multimediální program. Přecijen při 11-ti hodinovém letu se člověk jen čtením nezabaví. Bohužel pro nás, však multimediální systém nefungoval, takže jsme to museli nějak přežít. U mě se naštěstí projevil nastupující jetlag, takže jsem dobrou polovinu letu prospal.

Do Phoenixu jsme přiletěli asi o hodinu a půl později oproti plánu a čekala nás ještě hodinová fronta na imigračním oddělení. Tam se pán trošku podivoval, že mám pracovní víza, ale jinak to bylo bezproblémové. Následovalo půjčení auta a odjezd na hotel. Tam jsme zjistili, že naše pokoje ještě nejsou připravené a budeme muset minimálně hodinu počkat. Tento čas jsme využili k návštěvě Wallmartu, kde jsme nakoupili zásoby na pár dnů, ale hlavně všechny nezbytnosti na náš první výlet do Zionu.

Po nákupu následovalo krátké přebalení a o půlnoci jsme vyráželi na osmi hodinouvou cestu směr sever, do Zionu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.