Když jsem si doma připravoval cestu a zjišťoval, jaké bude v Yellowstonu začátkem května počasí, byl jsem překvapen, že v té době ještě leží park pod souvislou vrstvou sněhu a teploty se pohybují okolo nuly. V té době je také část parku ještě uzavřena. Celý se otevírá až začátkem června, kdy oficiálně začíná turistická sezóna.
Poučen o nízkých teplotách, zavrhl jsem spaní v kempu a pronajal si pokoj v jednom z hotelů ve West Yellowstonu – a dobře jsem udělal. Když jsem v sobotu navečer přijížděl, viděl jsem typickou jarní scenérii – sluníčko sice svým žárem vybízelo k opalování, ale všude okolo mě byly závěje sněhu, které mnohde dosahovaly až dvoumetrové výšky. Do rána samozřejmě venkovní teplota znovu klesla pod bod mrazu a napadly asi 2 cm sněhu, které se s prvními paprsky slunce rozpustily.
Mou první zastávkou byl Old Faithful – nejpopulárnější Yellowstonský gejzír. Jeho erupce jsou velmi dobře předpovídatelné a díky velké výšce (v průměru 44 m), je ideálním kandidátem na hezké fotky do alba pro příbuzné. Také jeho okolí podle toho vypadá – davy fotek chtivých turistů, které po stovkách vozí autobusy, se nahrnou na kruhový chodník okolo gejzíru a s prstem na spoušti toužebně očekávají blížící se erupci. A ta nepřichází a nepřichází. Mrazivý vítr ošlehává jejich tváře, profoukává skrz tenkou mikinu a ošlehává nos i ušní lalůčky, až je všichni mají rudé jak trpaslíci ve Sněhurce. A pak to přijde!
Old Faithful samozřejmě není jediným gejzírem, v infocentru vám poskytnou mapu dalších včetně času předpokládané erupce každého z nich. Rozhodl jsem se tedy, že se zkusím podívat i po těch dalších a s velkou dávkou štěstí se mi podařilo viděl erupci dalších dvou gejzírů- Daisy a Grand. V lepším počasí bych se patrně pokusil zůstat i na další, ale byla opravdu pekelná zima.
Daisy byla nádherná erupce – její plánovaný čas byl v 11:40 +/- 30 minut. Na místo jsem došel těsně po půl dvanácté. Bohužel na otevřeném prostranství strašně foukalo a i přes to, že jsem měl čepici i kapuci, jsem se třepal jako ratlík. Nikde nikdo, tak jsem si říkal, že tomu dám ještě 5 minut a jdu. Už už jsem chtěl vyrazit a náhle – erupce.
Procházel jsem se kolem dalších jezírek a gejzírů a když už jsem byl náležitě promrzlý, vydal jsem se na cestou zpět, která shodou okolností vedla kolem gejzíru Grand. Bylo těsně po půl třetí a jeho erupce byla předpovězena na 15:00 +/- 90 minut. Podle shluku lidí jsem usoudil, že ještě nebyla a že se taky podívám. Vybalil jsem svačinu a začal čekat. Před třetí hodinou to přišlo – nádherně velká exploze, trvající asi 2 minuty. Ozval se potlesk, ale ranger, který byl také na místě dav krotil, že prý za pár desítek vteřin přijde další. A opravdu, přišla ještě jedna – sice mnohem menší, ale i tak nádherná.
Druhou zastávkou na mé cestě byl Mammoth Hot Springs. Horký pramen s velkým obsahem vápence za léta vytvořil úžasné struktury. Zajímavostí je, že tyto prameny jsou poměrně nestálé – desítky let vyvěrají na jednom místě, najednou z ničeho nic přestanou a objeví se někde úplně jinde. Stromy, které rostou v blízkosti pramenů časem nasají tolik vápníku, že uhynou. Jejich „zkamenělá“ torza poté zdobí okolí pramenu desítky let.
Mammoth byl původně základnou vojenské posádky, která dohlížela na pořádek v národním parku. Bylo zde vybudováno celé městečko, které je nyní památkovou rezervací.
Poslední zastávku bylo Yellowstoneské údolí. Můj původní plán byl udělat si v okolí nějaký menší výlet. Když jsem však dorazil na místo, musel jsem ho přehodnotit. Yellowstoneské údolí se nachází v nadmořské výšce 2600 m, takže bylo celé zasypané sněhem. Ptal jsem se místního rangera, jestli se dá v okolí někam vyjít, ale ten se mě jen zeptal: „Máte lyže nebo sněžnice? Ne? Tak co tu probůh děláte?“
Vyrazil jsem tedy udělat alespoň pár fotek z auta – ale i tak jsem byl rád, že jsem venku nemusel být déle než pár minut.
Yellowstone nejsou jen gejzíry a horké prameny, ale také všudypřítomná fauna – hlavně tedy bizoni a medvědi – prvně jmenovaných jsem potkal nepočítaně, o setkání s druhou skupinou jsem se milerád ochudil.
Bizony v podstatě potkáváte na každém kroku. Pasoucí se na louce podél cesty, uprostřed silnice nebo přímo na turistické cestě – jako se to stalo mě. Metr široká lesní cestička byla na obou stranách lemovaná neprostupným lesem a nahle se proti mně zjevil bizon – neriskoval jsem a jako správný anti-hrdina jsem ho pěkně zdálky tím klestím obešel.
