Idaho Falls – město, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel, ale přesto jsem se rozhodl, že zrovna odtud vyrazím po Americe. Volba to byla čistě pragmatická. Vzhledem k tomu, že jsem vše zařizoval na poslední chvíli a hledal nějaké město co možná nejblíže Yellowstonu, našel jsem letenky z Las Vegas do Idaho Falls – za v přepočtu 1500 Kč. A cena zahrnovala i můj přibližně 16 kilogramový kufr. Kauf roku.
Už doma v Česku jsem si z letu dělal legraci, že poletíme nějakou starou Elektrou a půlku cesty budeme muset přidržovat opláštění, aby neupadlo. Naštěstí jsem se mýlil. Personál Allegiant Air působil velice příjemně a na rozdíl od vnitrostátních letů s United jsme letěli moderním letadlem, které za letu vůbec „nevrzalo“ ani se příšerně neklepalo.
Nikdy předtím jsem nebyl na pořádném americkém maloměstě, tak jsem byl velmi zvědavý, jak to bude vypadat. Jestli máte před přistáním na letišti v Brně pocit, že musíte skončit někomu na dvorku, tak v případě Idaho Falls máte pocit, že přistanete někde na farmě v hromadě hnoje. Ano, při přistání v podstatě nevidíte souvislou zástavbu, pouze farmy roztroušené po okolí. A jak už to bývá, každá farma má ohradu s dobytkem a…
Příjemným překvapením byla odletová hala, velikostně srovnatelná s Brnem, jen to městečko bylo tak 10x menší. Jak to v případě lokálních spojů bývá, letadlo, které přiletí, odlétá hned zpět, takže odletová hala byla opravdu plná.
Abych využil prostoje v době čekání na odbavené kufry, rozhodl jsem se u stánku autopůjčovny dořešit převzetí auta. Před odletem jsem si rezervoval středně malé auto s tím, že mi to bude bohatě stačit. K mému překvapení jsem dostal free upgrade na středně velké SUV s tím, že jej potřebují převézt do Arizony a moje konečná stanice (Las Vegas) je po cestě.
Vyřízení auta mi dohromady zabralo maximálně 10 minut, ale když jsem se vrátil k pásu se zavazadly, nikde nebylo ani živáčka – a můj kufr taky nikde. Zeptal jsem se jedné paní, jestli už jsou všechna zavazadla rozebrána a ta mi jen stroze odvětila, že rozebrání trvalo tak dvě minutky a že zaměstnanec letiště už poklidil zbylé kufry a že prý se mám zeptat na Security. Dorazil jsem k Security a ti mě poslali na přepážku, že prý se tam po odletu letadla objeví zaměstnanec letecké společnosti a pomůže mi.
Čekal jsem tam tak 10 minut, když přiběhla značně vylekaná paní, že prý nemůže najít svůj kufr a na letišti nikdo není. Opravdu nechápu, jak se letiště mohlo tak rychle vylidnit. Žádná obsluha autopůjčoven, žádný personál, žádní cestující. Řekl, jsem jí, že taky čekám na kufr a že prý nějaký zaměstnanec letiště za chvíli přijde. Po pěti minutách se objevil a k mému překvapení vezl oba dva naše kufry.
Když jsem byl konečně kompletně vybaven, vydal jsem se na parkoviště autopůjčovny. Ve stánku jsem dostal instrukce, kde najdu svoje auto. Parkoviště, řada a pozice. Bohužel už se smrákalo a oproti Las Vegas bylo o cca 15°C méně, takže jsem se snažil abych jej nalezl co nejrychleji a mohl si po uložení zavazadel vybalit bundu. Nedařilo se. Lítal jsem po parkovišti jako splašený, ale kýženou řadu ne a ne najít. Nakonec jsem si kufr rozbalil přímo na parkovišti, vytáhl bundu a pak chodil s klíčkem mačkajíc klakson, dokud se mi auto neozvalo. Samozřejmě bylo zaparkované úplně jinde.
Asi ani nemusím popisovat pocity, jaké to je, sedat do úplně jiného auta, ale na to, jak otevřít elektricky ovládaný kufr jsem přišel celkem snadno, nastartoval jsem a i světla jsem si zapnul. Zbytek jsem už ale nechal na druhý den :-).
Noc jsem strávil v malém hotýlku u dálnice. Personál byl protivný jak noha, v okolí prý není vůbec nic zajímavého, ale prý jsou v sobotu ráno trhy, na které se můžu jít podívat. Na druhý den jsem měl plánovaný přesun do West Yellowstonu, ale říkal jsem si, že když už jsem tu, tak se na ty trhy podívám. Vesměs to byly stánky s pouťovými cetkami a jinou veteší promíchané se stánky s domácím jídlem, jako jsou burgery, wafle, vařená kukuřice a tak.
K mému překvapení byli všichni návštěvníci strašně slušně oblečení. Rozhodně víc, než bych čekal v běžnou sobotu – holky v šatech, kluci v obleku. Pak jsem si všiml, že je nějaká akce v místním mormonském chrámu. Na jednu stranu jsem se chtěl podívat dovnitř, ale oproti ostatním jsem si připadl opravdu hrozně oblečený, takže jsem to zavrhl. Chvíli jsem se pak ještě potloukal po městě a poté jsem se rozhodl vyrazit na cestu, směr Yellowstone.