Ačkoliv jsem se ubytoval v Cortezu, rozhodl jsem se, že se vrátím ještě 200 km zpět a podívám se do Národního Parku Arches. Vyrazil jsem po šesté hodině ranní a po osmé už jsem projížděl vstupní branou tohoto parku. A jelikož jsem to stihl před oficiálním otevřením, měl jsem vstup zdarma. Ano, i tak se dá cestovat.
Bohužel stejný nápad mělo dalších asi 10 000 lidí, takže celý park připomínal spíše popojíždění centrem města, než průjezd člověkem nedotčené krajiny. Vstupy na jednotlivé vyhlídky jsou vybavené pouze poměrně malými parkovišti a jelikož je zakázáno blokovat cestu a parkovat mimo vyznačené plochy, nezbývalo občas nic jiného, než projet plné parkoviště a vrátit se zpět později.
S touto taktikou jsem se nakonec dostal na všechna místa, která jsem chtěl vidět, jen jsem musel najezdit pár kilometrů navíc. Nakonec jsem po parku samotném najezdil více než 100 km.
Další věc, kterou jsem silně podcenil, bylo slunce. Měl jsem sice opalovací krém a pravidelně jsem se mazal, ale evidentně ne moc často. Večer jsem z parku sice odjížděl plný zážitků, ale spálený jako rak.
