Z Flagstaffu by jeden kamenem dohodil do Grand Canyonu, ale ten už jsem navštívil tři roky zpátky, takže jsem ho pro tentokrát vynechal a místo něj se vypravil do Národního parku Petrified Forest. A aby to nebylo málo, udělal jsem cestou krátkou zastávku na Meteor Crateru.
Meteor Crater je propagován jako nejzachovalejší meteorický kráter na světě. S tímto smělým tvrzením se dá souhlasit, kráter vypadá opravdu nedotčeně. Jeho vznik je odhadován na dobu před 50 000 lety, kdy do země narazil meteorit měřící 45 m v průměru a vážící cca 300 tisíc tun. Při nárazu se skoro celý vypařil a vznikl kráter o průměru 1 200 m a hloubce 170 m.
Celá expozice je bohužel udělána jako jedna velká turistická past, kdy se vás snaží za každou cenu udržet namístě co nejdéle.
Národní park Petrified Forest je cca hodinu cesty od Meteor Crateru a jak už název napovídá, najdeme v něm zkamenělé stromy. Při procházení mezi nimi člověk nabývá dojmu, že tyto zkameněliny musely vzniknout za pomoci lidské síly. Poházené stromy rozřezané na přibližně stejně velké špalky přeci nemohly vzniknout jen tak.
Naštěstí je tu vysvětlení. Stromy původně stály na písčitém břehu řeky. Když uhynuly, spadly do řeky, kde se na ně začaly usazovat křemičité sedimenty. Postupem času nahradily tyto křemičité částice z těchto sedimentů živou buněčnou strukturu, čímž došlo ke zkamenění. A rozlámání na pravidelné části je už jen dílem pohybu písčitých vrstev.
Původní obyvatelé samozřejmě hned našli využití pro tyto pravidelné kusy kamenů – jako lehce dostupný stavební materiál, ze kterého vzniklo například i toto pueblo.
Severní část parku protíná dálnice, která věrně kopíruje trasu původní matky silnic, Route 66. Některé její fragmenty, jako telegrafní sloupy a vraky starých aut jsou stále k vidění. Cestou zpět jsem na ni také náhodou sjel z dálnice. Po všem to turistění jsem už byl natolik unavený, že jsem měl pocit, že usnu za volantem. Sjel jsem na nejbližším exitu, že se trošku protáhnu a nestačil jsem se divit, kolik toho je z původní cesty ještě k vidění.
